Hledání ve slovníku

Jak se hledá v čínském slovníku? Podle čeho jsou znaky řazeny, když v čínštině nejsou písmena?

Jeden ze znaků
pro "slovo", ci2

V této kapitole se pobavíme o papírových slovnících. Vyhledávání elektronické, počítače, mobily a gadgets, elektronické rozpoznávání a podobné pikošky si necháme na jiný článek.

První přepisy výslovnosti znaků do latinky (transkripce) vytvářili misionáři působící v Číně. Jejich slovníky byly tedy již řazeny abecedně na základě výslovnosti znaků. I v dnešních, hlavně dvojjazyčných slovnících, jsou znaky řazeny podle abecedy. Když tedy víte, jak se znak čte - třeba ci jako znak vpravo - najdete tu slabiku podle abecedy. Nemáte v té chvíli tedy ještě úplně vyhráno, protože než najdete ten svůj znak u některých slabik, tak se musíte prokousat desítkami i více znaků, které se všechny čtou stejně. Tohle je, pokud se učíte čínsky - kromě mnoha jiných dobrých důvodů, další dobrý důvod pro fixování si výslovnosti znaku od začátku včetně tónu. Když víte, že znak je řekněme ve čtvrtém tónu, tak rovnou přeskočíte znaky v prvním až třetím a ušetří vám to trochu času.
Nás tady zajímají slovníky, řazené na základě grafiky znaků - v mnoha velkých čínských slovnících se tento princip používá i dnes. V této chvíli je třeba přeřadit na orientální pojetí času, protože při hledání znaku ve slovníku sice pospíchat chtít můžete - ale ne vždy se vám také opravdu podaří postupovat rychle.

Znaky se zřetelným radikálem slovo vlevo

Nejběžnější a na první pohled také nejjednodušší způsob je postupovat za pomoci radikálu a fonetika.
Radikálů je kolem 200 - zhruba od 189 do 214 podle toho, jestli se jedná o znaky zjednodušené či složité - a také podle toho, pro jaký úzus se rozhodli autoři konkrétního slovníku v případě některých spornějších prvků. Těch skutečně frekventovaných je jen pár desítek.

1. určíte, jaký je ve znaku radikál - např. u všech znaků na této stránce je radikálem levá část, které se říká "slovo" (sama o sobě je i samostatným znakem yan, viz. dole)

2. spočítáte, kolik má zbývající část znaku tahů - ve znaku ci2, který je napravo nahoře, má zbývající část, zvaná fonetikum, šest tahů.

3. ve slovníku u příslušného radikálu - zde slovo - dohledáte znaky o zjištěném počtu zbývajících tahů. Těch znaků tam může být několik, ale také i několik set, proto bývají ještě dále řazeny podle prvního tahu - nejdříve znaky začínající vodorovným tahem, pak svislým, atd. (Moc pěkně to popsal Feynman v půvabné knížce „Snad ti nedělají starost cizí názory“, ukázku týkající se čínských znaků si můžete přečíst tady.)

Tato metoda funguje velmi dobře pro zhruba 90% znaků a pro zhruba 90% radikálů. Znaky i jejich části - radikály - jsou totiž grafické struktury. Některé znaky obsahují radikálů víc a je jen na tradici, v horším případě na autorovi slovníku, pod který radikál znak zařadí. Řešení, že by je mohl zařadit pod VŠECHNY, a člověk by ho tak našel ať už by šel přes kterýkoliv radikál, tak tahle jednoduchá myšlenka ještě žádného autora těch asi 20 slovníků, které jsem měl v ruce, nenapadla! Proto se to může lišit slovník od slovníku. Pak je tu skupina znaků, které jsou tak "podivné", že třeba ani radikál nemají - jedná se o výjimky, ale bohužel dříve nebo později na ně ke své smůle narazíte a pěkně se na nich zaseknete.

Další vcelku jednoduše pochopitelný způsob je řazení na základě počtu tahů a podle prvních dvou tahů. Tento způsob vychází z dohody, že se znaky v rejstříku seřadí nejdříve podle počtu tahů, a protože takové dělení by bylo stále příliš hrubé, tak se znaky dále ještě seřadí podle toho, kterými dvěma prvními tahy se píší - konvence je taková, že jako první je tah vodorovný, jako druhý svislý atd. Ta "konvence" se ale, bohužel, opět může slovník od slovníku lišit... Např. již zmíněný znak slovo (vpravo dole): má 7 tahů, první tah je tečka, druhý vodorovný. Nejříve v rejstříku najdeme část se sedmitahovými znaky. Podle našeho klíče jsou první znaky začínající dvěma vodorovnými tahy, pak následuje kombinace vodorovný - svislý, pak vodorovný - šikmý atd., až ke konci narazíme konečně na kombinaci tečka - vodorovný.

Další, na první pohled trochu méně pochopitelný (a nevím proč, ale mně i spolužákům přišel odjakživa děsně nepraktický - nicméně se podle něj opravdu daly najít i některé hodně zapeklité znaky), ale o to zajímavější způsob je tzv. postup podle čtyř rohů. Obecně se znak píše vždy do pomyslného čtverce standardní velikosti. Takže se nejprve podíváme, jaký druh tahu (vodorovný, hák, šikmý, ...) je v tom kterém rohu. Každý druh tahu má přiřazeno jedno číslo - a pokud tam nic není, tak nula. Podle druhu tahů v jednotlivých rozích dostaneme čtyřmístné číslo, které nám vyděluje většinou již nepříliš velkou skupinu znaků, ve které najdeme ten svůj.

"řeč, slovo, mluvit":
z "úst" stoupají
vzhůru "obláčky" řeči

Jsou i další způsoby, ale tyto jsou nejpoužívanější. Každý má své výhody a nevýhody: například zdánlivě nejpraktičtější a nejjednodušší moderní řazení podle abecedy je nepraktické v případě těch slabik, které se zapisují několika desítkami, ne-li stovkami znaků. Chvíli to pak trvá, než se těmi osmdesáti devadesáti znaky, které se všechny vyslovují li, prokoušete. U některých frekventovaných radikálů vám pro změnu i po napočítání počtu tahů zůstane podobně velké množství znaků, které se všechny píší tímto počtem tahů. I určení počtu tahů bývá problém sám pro sebe, někdy záleží na typografické konvenci, která vás může splést: vy tam vidíte lomený hák a ony jsou to dva spojené tahy - a hned jste v úplně jiném sloupečku... :-) U radikálové metody může být problém určit, co je vlastně ve znaku radikál a co ne, případně když je ve znaku radikálů několik, tak pod který autor slovníku znak zařadil - tento problém pak částečně řeší tabulka poslední záchrany,obvykle zvaná Tabulka obtížně analyzovatelných znaků, ve které - většinou již zcela udoláni marnými pokusy najít znak v radikálovém nebo tahovém rejstříku :-) - najdete to, co potřebujete.

Nebo to taky nenajdete, ale nesmíte rezignovat, je třeba to prostě vnímat v těch "správných proporcích": co představuje nějakých zanedbatelných deset dvacet minut, strávených hledáním jednoho znaku, ve srovnání s tisíci lety trvání a existence znaků? :-)
Ideální způsob je samozřejmě všechny ty znaky znát a nemuset je hledat! :-D

K O N E C