signs

Zjednodušené a tradiční znaky

Jaký je rozdíl mezi znaky tzv. zjednodušenými a tzv. složitými, v angličtině traditional a simplified? Používají se jiné znaky v ČLR a jiné v Hongkongu a na Taiwanu?

Znaky „zjednodušené“, "moderní" versus znaky „složité“, "tradiční"

Znak ZELVA tradicni nezjednoduseny slozity
"Želva" gui1 (kuej)
nezjednodušeně ...
Znak ZELVA zjednoduseny
... a zjednodušeně


I v Evropě - a to se západní jazyky zapisují jen nějakými 30+ písmenky - umělo až do zavedení povinné školní docházky číst jen málo lidí. Natož v Číně - znaky jsou tak komplikované a je jich tolik. Jako ve všem čínském i zde byl schovaný ještě další háček: texty, na kterých se znaky ve staré Číně vyučovaly, byly psané starou klasickou čínštinou, která byla od hovorového jazyka naprosto odtržená. Učení se znaků a textů proto znamenalo naučit se kromě psaní i - svým způsobem - nový jazyk. S trochou nadsázky jako když byla ve středověku základem vzdělanosti latina, tehdy již také mrtvý jazyk.

Až do 20. stol byla proto znalost písma výsadou pouze materiálně dobře zajištěných lidí z bohatých vrstev, kteří si mohli dovolit věnovat deset i více let úmornému každodennímu studiu. To vypadalo tak, že zhruba od pěti let se chlapci pod vedením domácího učitele - povětšinou vzdělance, který uspěl alespoň u nejnižšího stupně státních zkoušek - nazpaměť učili tzv. kanonické texty (například Konfuciovy Hovory, historické traktáty, klasické básně a mnoho dalších) a zároveň se cvičili v kaligrafii a dalších dovednostech. Jinými slovy, kdo neovládal písmo, měl jen velice omezený přístup k tradiční čínské kultuře. Ale naopak ten, kdo ho ovládal a kdo své schopnosti prokázal u císařských zkoušek, které se konaly na několika úrovních po celé zemi, se doslova přes noc z nýmanda odkudsi z provincie mohl stát váženým mandarínem.
Velmi populární byly příběhy o jedincích stejně nadaných jako chudých, kteří po celodenní dřině na poli ještě po nocích studovali u lampy a svou pílí se nakonec dokázali dopracovat až k excelentním výsledkům u císařských zkoušek, které - ty excelentní výsledky - je vysvobodily z postavení nevolníka. Příběhy stejně tak nepravděpodobné jako krásné, příběhy, které zbídačenému rolníkovi, když mu kdesi na půl cestě mezi povodní a suchem vybyla chvíle na to, aby narovnal záda a zvedl hlavu ke slunci, dodávaly špetku naděje, šanci na změnu. Jak říká Milton Friedman v tomto nádherném interview, "The important issue is not how much inequality there is but how much opportunity there is for individuals to get out of the bottom classes and into the top. If there is enough movement upward, people will accept the efficiency of the markets. If you have opportunity, there is a great tolerance for inequality." Možná i z této mentality skoro až protestantsky úporné, spásy vlastním úsilím, pochází píle a zarputilost, se kterou se Číňané stavějí k překážkám i dnes.
Vida kam jsme se až dostali... Znalost písma a klasického jazyka byla jedním z nejdůležitějších znaků velmi úzké vrstvy společenské elity. Moderní čínští vzdělanci v 19. a na počátku 20. stol. si tuto bariéru velmi dobře uvědomovali a usilovně přemýšleli o způsobech, jak ji eliminovat. Úvahy o reformách se soustředily za prvé na reformu jazyka a jeho přiblížení současné čínštině, a za druhé na reformu písma. Nejradikálnější návrhy si kladly za cíl komplikovaný písemný systém částečně nebo dokonce úplně nahradit hláskovou abecedou - např. latinkou, ale mezi kandidáty nechyběla ani azbuka nebo speciálně pro čínštinu vytvořené abecední systémy. Nakonec se naštěstí :-) ujalo mírnější řešení, kterým bylo zjednodušení komplikovaných forem čínských znaků, a snížení počtu znaků, potřebných pro dosažení gramotnosti.

Zde se budeme věnovat zjednodušení grafiky znaky - t.j. snížení počtu tahů, které jsou potřeba k napsání znaku jako takového. Ke spontánnímu zjednodušování docházelo v psacích stylech písma odjakživa. Na to navázaly i znakové reformy v 19. a 20. století, kdy nejrazantnější krok provedli komunisté. Mao od začátku celý svůj "marketing" programově zaměřil na nejpočetněšjí cílovou skupinu - stamilionové masy negramotných rolníků. (Taky se kvůli tomu dostal do vážné roztržky s Moskvou, která marx-leninsky prosazovala vedoucí úlohu "městského proletariátu", ale on si to stejně udělal po svém - a stal se nakonec dalším z řady velkých čínských imperátorů. Číňané se vyznačují opravdu pozoruhodnou resistencí, skoro se chce říci nenaleptatelností vnějšími vlivy.. Je to dobré mít na paměti, abyste nebyli nepříjemně překvapeni výsledkem, když potřebujete, aby Číňan něco udělal po vašem a ne po jeho.)
Cílem komunistické znakové reformy v ČLR nebylo nahrazení čínských znaků abecedou, ale "pouze" zjednodušení jejich grafiky a snížení celkového počtu znaků natolik, aby učení písma bylo snažší pro negramotné (a, nezapomeňme, pracující) vrstvy.

Tabulka zjednodušení znakůNebyly zjednodušeny všechny znaky, ale pouze část. (Nemám teď po ruce žádný spolehlivý zdroj, ale nebude to myslím ani polovina.) Nejběžnější způsoby zjednodušení znaků vidíte v tabulce. V levém sloupci jsou znaky zjednodušené (čínsky jiantizi - to jsou ty tři znaky v šedivém políčku); v pravém pak znaky složité, tradiční (tzv. fantizi):

  • hodně muziky se pořídí zjednodušením radikálů. V řádku 1 a 2 obsahují znaky červený radikál slovo. Složitá podoba má sedm tahů, zjednodušená pouze dva.
  • kromě radikálu samotného můžete zjendodušit i zbývající část znaku: to zelené v řádku 2 (příklad, kdy je zjednodušen radikál I zbytek znaku) a v řádku 3 (radikály na pravo zůstávají, zjednodušuje se jen zbytek znaku - v tomto případě to zelené vlevo.) Ani to není třeba počítat - úspora je naprosto zřetelná.
  • reformátoři písma do určité míry odvozovali zjednodušené formy i od variant používaných v kurzívních stylech nebo od zaužívaných "lidových" zkratek. Příklad v řádku 4 - znak long, "drak", a znak ti, "tělo, podstata, systém". Tento znak je také druhý znak v již zmíněných slovech jiantizi a fantizi; znak zi znamená "čínský znak", jian znamená "jednoduchý", fan znamená "složitý, komplikovaný"...
  • v některých případech se kus znaku zrušil a znak byl nahrazen jeho částí - v řádku 5 dva příklady a moc pěkně je to vidět i na znaku pro slovo "zvuk"
  • v řádku 6 je poslední způsob: oba znaky ze sloupečku vpravo se čtou stejně, hou. Složitější z nich je velmi frekventovaný znak, "po, za, poté", jednodušší se dříve používal pro slovo "císařovna." Slovo císařovna se zas až tak často nepoužívá, takže se rozhodlo, že odteď se pro všechny uvedené významy ze dvou znaků bude používat pouze ten jednodušší. Z gramatiky věty už je jasné, kdy se mluví o "potom" a kdy o "císařovně", takže to nečiní žádné problémy. Hmmmm... kdepak kdepak už jsme jenom něco hodně podobného slyšeli - nebylo to náhodou v kapitole o vzniku znaků?

V důsledku této reformní akce skutečně o něco poklesl počet tahů i počet znaků používaných v průměrném čínském textu (ne o mnoho, řádově tak o deset až dvacet procent, ale lepší než nic), takže lze skutečně hovořit o mírném zjednodušení. Kritikům se nelíbí třeba to, že se setřely některé souvislosti a etymologie, grafická struktura znaků se tak stala více abstraktní a méně „výmluvná“. Nebo naopak, že znaky, které dříve spadaly do odlišných kategorií, teď na první pohled mají něco společného: v tabulce řádek 3, kde se dvě původně odlišné struktury (ano, jsou opravdu odlišné :-) slily do jednoduchého prvku, zvaného "jazyk". Na rovině grafické je jasné, jak to kritici mysleli. Pokud se ale podíváme na význam těchto dvou znaků - "chaos, zmatek" a "nepřítel" - tak to zas až tak nelogické není: jestli je něco schopnho způsobit pořádný zmatek a vytvořit opravdové nepřátele, tak je to právě jazyk.. :-p To je ovšem kriterium, které je objektivně těžko nějak "měřitelné" nebo hodnotitelné.
Jako příklad, kdy se "grafická nápověda" ukrytá ve znacích opravdu setřela, může sloužit znak "zvuk". Jeho složitá verze obsahuje dole radikál "ucho", který znak zařazuje do kategorie "zvuky nebo cosi, co má něco společného s posloucháním", zatímco ve verzi zjednodušené se tento radikál již nenachází. (Ještě jeden znak se složkou "ucho" v podobě složité i jednoduché najdete zde.)

Z politických důvodů je dnes situace taková, že na Taiwanu, v Hongkongu a v čínských komunitách v zahraničí se používají znaky tradiční, zatímco v Singapuru a „na pevnině“, jak zní docela užitečná anglická zkratka pro ČLR samotnou, se používají znaky zjednodušené. V počítačovém kódování se obvykle kódují způsobem zvaným GB nebo HZ. Například ve vynikajícím a - na rozdíl od Internet Exploreru, díky kterému můžete do počítače nachytat spoustu virů, červů a dalšího nepříjemného svinstva - i velmi bezpečném prohlížeči Firefox, který vám opravdu vřele doporučujeme tato kódování najdete pod View / Character Encoding. Složité jsou označovány jako Big5.

Cizinci mají často potřebu řešit otázku "zjednodušené anebo složité znaky?" Ano, složité znaky jsou "hezčí" - ale ono to také záleží hodně na fontech. Za druhé, velká část znaků zůstala stejná. Postoj dnešních Číňanů k této problematice by se dal s určitou mírou nadsázky - opravdu hodně velkou mírou - přirovnat k aktuálnímu postoji Čechů ke Slovensku. Ano, Slovensko existuje, máme společnou historii, Tatry jsou nádherné - ale je to za námi, už to neřešíme a jsme dál. Jo, Slovenky jsou krásné a když promluví takovým tím měkkým přízvukem, tak se to krásně poslouchá... Tak asi tak. I na pevnině se některé knihy, převážně umělecké publikace, vydávají ve složitých znacích, ale jedná se o výjimky. I naše krásná kniha o Praze, kterou vám také vřele doporučujeme jako pěkný dárek pro vaše čínské kamarády nebo obchodní partnery, je vytištěna v tradičních znacích. Takže si v ní počtou i v Hongkongu nebo na Taiwanu. Objednávky emailem! :-)




Znak zhong1, KONEC
K O N E C

©Lukáš Havlíček, © SerpentiNet, www.cinstina.cz, 2000-2010