Jak vyslovit Qing, Zhou apod.

Jak vyslovit Qi'an, Zhou, Xiang a podobná slova? Jaký je rozdíl v českém textu mezi malu a ma-lu?

pinyin (pchin-jin)

I když je tato stránka na první odskrolování docela dlouhá, a na první ochutnání - uznáváme - jen o něco málo lépe stravitelnná nežli vietnamská čína z plastiku v obchodním centru, je to stále ještě mnohem kratší nežli kapitola o výslovnosti, kterou najdete v naší nové Knížce o čínštině, kterou jsme vydali v únoru 2010. Potvrdí každý z těch nemnoha, kteří přežili peklo kapitoly 5... :-)

Jak už bylo řečeno v předchozí kapitole Peking nebo Beijing?, od roku 1959 je v ČLR schválena transkripce pinyin (pchin-jin) jako jediný standard přepisu spisovné výslovnosti čínských znaků do latinky. Jak vidíte na přikladě samotného názvu transkripce zapsaného nejdříve pinyinem a v závorce českou transkripcí (dále jen ČT), ačkoliv obě slova zapisují stejnou výslovnost, přečteno intuitivně zní každé trochu jinak: "PINYIN" a "PCHIN-JIN". Protože pinyin nebyl vytvářen s ohledem na výslovnost latinky v konkrétních evropských jazycích, vyslovují se některé hlásky jinak, než jsme zvyklí. Z čehož povstává pěkný guláš. Co s tím tedy?

Nejprve základní odlišnost v psaní mezi pinyinem a ČT: v pinyinu se oddělují jednotlivá slova mezerou a slabiky se píší dohromady. Pouze v případech, kdy by mohlo dojít k nejednoznačnosti, se používá apostrof: např. slabiky xi, an, a xian. Slovo složené ze dvou slabik xi a an se v pinyinu píše s apostrofem xi´an, aby nedošlo k záměně se xian.
(Ale na mnohých mapách najdete jedno z nejznámějších čínských měst, Xi'an - poblíž něj můžete navštívit onu slavnou podzemní terakotovou armádu - právě jako Xian. To jen tak na okraj, abyste tam vůbec dojeli!)
V ČT se slova také oddělují mezerou a jednotlivé slabiky se ještě navíc oddělují pomlčkou (nebo spojují spojovníkem, jak chcete :-), čímž se vylučuje zmíněný případ nejjednoznačnosti: Xi'an=Si-an, Xian=Sien

Značení 4 tónů

Tóny se v pinyinu zapisují jen ve speciálních případech čtyřmi interpunkčními znaménky (viz. obr). ČT tóny nezaznamenává vůbec.

V čínštině je pouze něco málo přes 400 slabik, proto není nepraktické namísto níže uvedených pravidel mít tabulku slabik v pinyinu a jim odpovídajících slabik v ČT. Ale to je stále ještě výrazně méně praktické nežli automatický převodník mezi 3 transkripcemi, který nám na stránky naprogramoval Michal Bachman z Nobelu, děkujeme! :-)

Níže je pár základních pravidel. Jedná o praktickou pomůcku, jak co zhruba vyslovovat, nikoliv o výuku výslovnosti nebo snad dokonce o popis fonetiky.
Nemusíte se mnou souhlasit, ale podle mého názoru bohatě postačí, když slabiky zhe nebo zhi nebudete vyslovovat "po česku" jako "Z-HI" a "Z-HE", ale správněji jako "DŽ" a "DŽ". Že se tato dvě "DŽ" mezi sebou ještě trochu liší, není pro netrénovaný jazyk a ucho na této úrovni podstatné.

Za účelem zřetelného odlišení co je co jsou v této kapitole použity následující typografické konvence:

písmena pinyinu jsou kurzívou
výslovnost pinyinových písmen tak, jak se ji snažím přiblížit p.t. čtenáři této kapitoly, je v uvozovkách a VELKÝMI PÍSMENY;
standardní česká transkripce (většinou shodná s českou výslovností), je podtržena

A zde jsou zásady čtení (výslovnosti) jednotlivých hlásek čínského pinyinu:

Souhlásky:

b-, d-, g- se čtou nezněle: "P-, T-, K-" ( ben v první kapitole se tak čte "PEN")
p-, t-, k- se čtou s přídechem: "PCH-, TCH-, KCH-, CCH-"
j-, q-, x- jsou trochu těžší: zjednodušeně řečeno, čtou se "Ť-, Č-, Š- (šišlavé, měkké S až Š)"
zh-, z- se čtou "DŽ- (jako DŽÍNY), DZ (jako DZURINDA)"
ch-, c- se čtou také s přídechem: "ČCH-, CCH-"
h- se čte "CH-"
r- se čte "Ř-"
w- se nečte "V", ale spíše jako "U" (něco jako anglické "one" - většina Čechů říká "VAN", ovšem správná výslovnost je "UAN". Nevadí, dokud vám místo veal ("víl", telecí) nepřinesou wheel ("uíl", kolo)
koncové -ng je nosovka, jako -ng v anglickém "to sing" nebo N- ve frekventovaném českém slově maNko
počáteční y- se čte "J": yan="JEN"
zbylá písmena (m-, n-, l- a s-) se čtou stejně jako v češtině

Samohlásky:

-a- se vyslovuje "E" ve slabikách končících -ian (čte se "-JEN", takže třeba xian se čte "SJEN"), jinak se vyslovuje "A": jiang="ŤJANG", cha se čte "ČCHÁ".
-e se čte pouze před -n a -ng: ben v první kapitole se tak čte "PEN"); v ostatních případech se vpodstatě nečte: le, re, ce, ...:"L, Ř, Cch, ..." (ono se to trošku čte, ale podobně jako rozdíl mezi s a x, přesahuje i rozdíl mezi ri, she a re, she meze tohoto textu - též viz. trable s mým čínským jménem); -ei se čte "-EJ"
-i se čte pouze po j-, q-, x-: "ŤÍ, ČchÍ, SÍ" - všechno měkce, šišlavě. Po ostatních souhláskách se -i nečte: shi, chi, zhi, ri není "ŠI, ČI,...", ale jenom "Š, ČCH, DŽ a Ř"
-ü se čte jako v němčině: lü, nü = "LÜ, NÜ"
-u se po j-, q-, x-, y- čte jako přehlasované u v němčině: ju, xu, qu="ŤÜ, ČÜ, SÜ, JÜ".
Pokud se vcelku logicky ptáte, proč se to také nepíše přehlasovaně, odpověď je ta, že neexistují slabiky ju, qu, xu, které by se vyslovovali "ŤU, ..." a proto není třeba rozlišovat mezi -ü a -u: ju je tedy místo "jü".
No, já bych to možná udělal trochu jinak, nicméně v té době jsem ještě nebyl na světě, takže se mne na to ani nikdo nemohl zeptat...:-)
V ostatních případech se -u čte "U": lu, nu = "LU, NU"
Ani -o není prosto pasti: -ong, -iong se čtou "-UNG, -JUNG"
A poslední je -ui (vyslov "-UEJ") a -iu (vyslov "-JOU") - vzkoušejte třeba na mp3 s číslovkami, kde je i číslovce "šest", liu ("LJOU")

K O N E C