Grafika čínského znaku
NOVINKA: pro své přátele a obchodní partnery si nyní můžete tady objednat naši dárkovou publikaci o Praze v čínštině s krásnými fotografiem. A pro sebe či kamarády, které zajímá čínština, si zase můžete pořídit Knížku o čínštině. Ta je zase, aby se to nepletlo, v češtině. :-)
znak che1 (čche) - "vůz, kolo, auto"; štětcem na stěně napsáno xiu che, "opravovat", "kolo" (Suzhou, září 2005) |
Obr. 2 znak ai4, "láska", ve čtyřech různých fontec |
Grafika čínského znaku:
rozsypaný čaj aneb jak se vlastně znaky píší
Obr. 1 |
V této kapitole najdete:
- základní tahy
- směr tahů
- počet tahů
- pořadí tahů
- nejstarší znaky ryté do kostí
- nástup štětce
- velikost různě složitých znaků
Dnešní čínský znak se skládá z několika základních tahů: vodorovného, svislého, šikmého, zalomeného („háku“) a tečky - viz. obr. 1. Na tvaru a tloušťce samotné čáry tolik nezáleží - lidé se často ptají, jestli je možné psát znaky propiskou. Je to podobný problém jako u typografie latinky: „tahy“ písma bezpatkového se svým tvarem liší od patkového, ale jednotlivá písmena jsou tatáž.
Tyto základní tahy se vyskytují v různých modifikacích - mohou být kratší nebo delší, náklon může být strmější nebo pozvolnější, hák může být vícekrát lomený apod. - viz obr. 4. Na obr. 2, kde je znak "láska" ve čtyřech různých fontech, je vidět, že i když "tvar" nebo "styl" tahů samotných je odlišný, tak znak je stále stejně čitelný. S výjimkou zvláštního "háďátkovitého" znaku ve stylu pečetního písma, o kterém si povíme něco více v kapitole o jednotlivých stylech písma.
Našli jsme na internetu pěkný screensaver , který základní tahy vykresluje.
| |
Tahy mohou mít různou grafickou podobu: na fotce nahoře jsou ze starých pneumatik, v reklamě na Nokii jsou stylizovány do podoby notiček. Doplňme pro zajímavost, že pro přepis názvu firmy Nokia do čínštiny byly použity znaky "nuo-ji-ya", "slib-základ-Asie" (Shanghai, leden 2006.) Vpravo různé varianty tahu lomeného, háku a šikmého |
Pro psaní znaků je důležité i to, že jednotlivé tahy se píší vždy stejným směrem - například vodorovný tah se píše vždy zleva doprava, svislý zeshora dolů apod. Směry, které jsou „povolené“, lze (zjednodušeně) vyznačit za pomoci buzoly - pokud si představíte jižní polovinu kompasu přibližně od jihozápadu po severovýchod, jsou možné jen ty tahy, které začínají ve středu buzoly a leží v této polovině. Proto není možný např. svislý tah vzhůru, protože ten míří ze středu pomyslné buzoly přímo na sever.
Vlevo vidíte povolené směry, kterými se může tužka či štětec pohybovat po papíře při psaní čínského znaku; vpravo čínský BESIP: ze znaku pro "rodinu, domov" nám akorát odpadává znak "člověk", jehož epitaf byl napsán volantem: "Ten, který jel příliš rychle" (Hangzhou, říjen 2005) |
Tyto základní tahy vytvářejí relativně jednoduché grafické struktury nebo obrazce, které se většinou vyvinuly z původních obrázků. Nejstarší znaky, které se dochovaly, jsou věštby, které byly ryty do kostí. Jejich tvar byl proto odlišný od znaků, které se později začaly psát štětcem na bambusové plátky či destičky, do kterých byly na koncích navrtány dírky, kterými byly protaženy provázky - a máme tak první "knihu". (Možná si teď vybavíte scénu souboje v "knihovně" z čínského filmu Hrdina.)
Ale vraťme se ještě o pár století zpátky...
Věštebná kost (Shanghai Museum, říjen 2005) |
Nástupu štětce coby hlavní psací náčiní způsobil zásadní změnu tvaru tahů (z oblých na přímé, resp. zalomené). Následkem toho dnes již v jednoduchých prvcích není původní obrázek vidět. Viz. obrázky pro Měsíc a pro Slunce - místo kolečka s tečkou uprotřed je nyní "čtvereček" s pomlčkou, ve kterém už "Slunce" uvidíte jen stěží. Taktéž v současné podobě znaku pro Měsíc už neuvidíte dávný obrázek srpku měsíce poté, co se vlivem změny stylu psaní dole "rozevřel". Jinými slovy, pokud už víte, že tento znak znamená Slunce nebo Měsíc, trochu to v obrázku vidíte, ale bez této znalosti vám dnešní podoba znaku tuto informaci nepředá. Na tuto "jednosměrnost", se kterou čínské znaky sdělují určité informace, narazíme ještě víckrát.
Těchto prvků-složek je několik set, nicméně lze s jistou mírou nadsázky říci, že jakmile jich v průběhu studia poznáte určité „kritické množství“, další znaky jsou pro vás již jen novými kombinacemi známých prvků.
Obr. 5 |
(Vykladačům čínských znaků tímto ponechávám volné pole působnosti pro hledání "transkulturálních souvislostí" s českým slangovým "dutej jak bambus" ... :-)
V případě symetricky postavených znaků - například svislý tah a vlevo i vpravo od něj podobné tahy - se nejdříve napíše tah svislý, pak levá část a nakonec část pravá (viz. dolní část znaku "hloupý".)
Nejsložitější znak (dole), který najdete v moderním čínském slovníku - 36 tahů: nang4, "huhňat kvůli ucpanému nosu" - ucpaný radikál nos vlevo |
Na Internetu jsem objevil půvabnou pomůcku pro výuku psaní tahů ve správném pořadí. Odtud pochází i animované znaky, jejichž rozfázované obrázky dokreslují tuto kapitolku.
Nejjednodušší i nejsložitější zaujímají v textu stejnou plochu |
Znaky se skládají z různého počtu tahů. Nejjednodušší je znak pro číslo jedna, yi1, který se píše jedním vodorovným tahem (Jak se asi píše dvojka nebo trojka? Než si tady ověříte svoje - určitě správné - řešení, zkuste si i čtyřku. Anebo stovku. :-D )
Nejsložitější mně známý znak zhe2 kdesi vyšťoural pan DeFrancis, který ho uvádí ve své zábavné knize "The Chinese Language: Fact And Fantasy".
Příklady znaků s odlišným počtem tahů |
Mimochodem, čínština nerozlišuje mužský a ženský rod, s přihlédnutím k významu znaku tudíž můžeme vyslovit smělou hypotézu, že se nejedná o draky, ale o dračice. Tedy přesněji řečeno: jednalo se. V dnešním slovníku tento znak nenajdete a ani několik čínských známých, kterých jsem se na něj ptal, ho neznalo, jejich počítače ten znak také neuměly, takže jsme ho museli stvořit jako obrázek. Nicméně na Wikipedii (anglická verze) se píše o tom, že se vyslovuje zhe2. Také se tam dozvíte, že se tento znak už od 5. stol nepoužívá - proto ho žádný Číňan nezná - a že nejsložitější znak, používaný v současnosti, má "pouhých" 36 znaků. Vlevo radikál nos, vyslovuje se nang4.
Když se budeme bavit o zjednodušených znacích, tak většina dnes používaných nejfrekventovanějších znaků má v průměru tak do dvanácti tahů. Tohle číslo berte čistě jako můj soukromý odhad z praxe. Na již citované Wikipedii citují Bellassena, podle kterého je to v průměru 9.8 tahu na 1 znak. Například při přípravě tabulky vpravo: od 13ti tahů výš byl již velký problém mezi prvními 1000 nejfrekventovanějšími znaky vůbec nějaké znaky s tak vysokým počtem tahů najít. 18ti-tahový znak fan1 se krčil až v deváté stovce znaků, 16ti, 17ti, 19ti-, a více-tahový znak jsem pak mezi nejfrekventovanějšími 1000 znaky nenašel vůbec. Nicméně vzhledem k tomu, že Číňané dnes znaky píší převážně na počítačích, tak je to skoro i jedno.
Další zajímavou vlastností, která přispívá k estetické působivosti čínského textu, ať je vysázen v tradičních sloupcích - třeba jako zde uvedená ukázka kaligrafie - nebo v řádcích je to, že bez ohledu na složitost znaku a počet tahů, jako celek zaujímá v textu jeden znak vždy přibližně stejně velkou plochu čtvercového tvaru.
Ukázka kaligrafického stylu. Wang Xizhi (Wang Si-č’), 306 - 361 n.l. |
To je dobře vidět jak na fotografiích na této stránce, tak i na příkladu vpravo: znak xiao3, "malý" (v políčku 3b), je součástí znaku jing1, "hlavní město" (8b), a celý znak jing1 je pro změnu součástí znaku jiu4 (12b). V každém z těchto znaků je znak xiao sám o sobě jinak veliký, aby se složitější znaky vměstnaly do předepsaného prostoru. Tento prostor je stejně velký pro každý znak bez ohledu na počet tahů a složitost znaku. Kdyby nebylo interpunkčních znamének, vypadal by současný čínský text vysázený v řádcích jako pravidelná mřížka, ve které jsou jednotlivé znaky pěkně jeden pod druhým. Tato vlastnost čínských znaků je pro nás Evropany zajímavá i z typografického hlediska, protože latinková písma se mj. vyznačují právě rozdílnými proporcemi jednotlivých písmen: „M“ zaujímá v textu plochu jiného tvaru i velikosti než třeba „f“.
Můžete namítnout: a co mezery mezi slovy? To už probereme jinde, zde budiž pouze řečeno, že mezery mezi jednotlivými znaky jsou vždy stejné, bez ohledu na to, jestli jsou znaky celá slova, nebo jenom jeho části. Příklad vlevo není z tohoto pohledu stoprocentně reprezentativní, protože v kaligrafii na té nejvyšší úrovni, jak ji reprezentuje Wang Xizhi (Wang Si-č’), se umělec samozřejmě řídí uměleckým záměrem a vlastním estetickým cítěním, proto ani rozmístění znaků ve sloupci úplně neodpovídá jinak běžným konvencím.
K O N E C |