signs

Kolik je celkem čínských znaků?

Kolik je celkem čínských znaků - a jaký má tato otázka vlastně praktický smysl?

NOVINKA: pro své přátele a obchodní partnery si nyní můžete tady objednat naši dárkovou publikaci o Praze v čínštině s krásnými fotografiem. A pro sebe či kamarády, které zajímá čínština, si zase můžete pořídit Knížku o čínštině. Ta je zase, aby se to nepletlo, v češtině. :-)

Čínských znaků jsou desítky tisíc, že? Kolik jich umíš ty?

 

Kdo nepřelezl Velkou zeď neni spravny chlapik
Hora znaků, které je třeba zvládnout, odjakživa leží před studenty čínštiny jako nepřekonatelná překážka, ale jak pravil náš velký vůdce a kormidelník, jasné slunko Předseda Mao, "Kdo nezdolal Velkou Zeď, není žádný chlap!" Zlatá slova - do kamene tesat! (Peking, Badaling, leden 2005)
Na první z těchto otázek se můžeme podívat ze dvou úhlů pohledu. První je, že jdeme po to krku tomu číslu bez ohledu na to, jaký to má smysl. Kolik je čínských znaků nás zajímá stejně jako nás třeba zajímá to, kolikrát mávne za vteřinu křídly včela medonosná. V nejznámějším slovníku starověku z 2. stol. př. n. l., zvaném Shuo wen jie zi, "O významu znaků", je zmíněno něco přes 9.000 znaků. V 18. stol byl vydán největší čínský slovník všech dob, jen učenec pilný jako ta včelička by jich v něm napočítal k pěti desítkám tisíc.
Pokud vezmeme do úvahy relativní obtížnost učení se znakům, je možná i toto jeden z důvodů, proč Číňanům stačilo vyjádřit slovo pro "nekonečno" pouhými "deseti tisíci"...
V ČLR se od padesátých let uvádí jako základ "gramotnosti rolníka" 1500, "gramotnému dělníkovi" by mělo stačit 2000 znaků. Na Taiwanu jsou to tři tisíce, opravdu velmi důkladně vzdělaný a sečtělý člověk jich může umět okolo 4.000 - 5.000. A jen skutečnému mistrovi je dopřáno dotknout se nekonečna...:-) Systémy pro zápis čínštiny na počítačích obsahují do 13.000 znaků. Pokud by ANI TO nestačilo, je připojen font-editor, kde si potřebný znak vytvoříte sami, nebo si můžete dokoupit sady speciálních znaků.

Druhý pohled pracovně nazvěme praktický. Znaky jsou krásné, ale dobrého pomálu - čím víc znaků, tím hůř. Ani teď neutečeme faktu, že čínské znaky nejsou cosi odtrženého, svět který si žije svým nezávislým životem, právě naopak: čínské písmo je nástroj pro zaznamenání (zapsání) jazyka. Jeden znak písma odpovídá jedné slabice v řeči. Čínština je foneticky velmi chudý jazyk - jedna z několika hlavních překážek, kterou Číňané musí překonávat, když se učí cizí řeči. Slabik je v čínštině odjakživa nedostatek (VELKÝ nedostatek - je jich něco přes 400, zatímco v angličtině je to přes 7.000, a v češtině to bude ještě víc!) Obecně je navíc praktičtější vytvářet z menšího množství slabik (v písmu znaků) srozumitelnější víceslabičná slova, než k jednotlivým slabikám vymýšlet další nové znaky. Nové znaky ani nejsou potřeba. Většina z těch 50.000+ znaků - jejichž kompletní ovládnutí spolehlivě leží za časovými i mentálními možnostmi člověka - jsou od určité hranice dál už jen jinak psané varianty znaků z prvních desetitisícovek (pomůžeme si přirovnáním z češtiny, filosofie - filozofie - je to jedno slovo, ale píše se dvěmi způsoby), pak archaická slova, která se používala jen v určité době (kyrysník), znaky používané jen v určitém dialektu (šalinkarta, dřyst), místní jména atd. atd. Zcela běžně najdete ve větším slovníku u mnoha znaků definici typu „jediný význam tohoto znaku je řeka/potok/hora/městečko/... v provincii x“. Lidé, kteří tam bydlí, samozřejmě znají o tento jeden zvláštní znak víc (a nadávají na textové editory, v jejichž bance znaků „ten náš“ není.)

Znak DESET TISÍC
"Deset tisíc" - hezké, ne? původní obrázek ale vykresloval "škorpiony a jinou nespočetnou havěť", odtud se došlo k významu mocdeset tisíc
K zodpovězení druhé otázky z úvodu je třeba nejprve říci, co znamená "umět". Jedna věc je znak "pouze" rozeznat, poznat. Ne že by to bylo "málo" - naopak, když vidíte znak a rozumíte mu, tj. "víte jak se vyslovuje a co znamená", tak to už stačí. Druhá věc - "vyšší úroveň" - pak je ho opravdu aktivně ovládat, umět ho "z hlavy" napsat. Pasivní znalost versus aktivní znalost. Kdo se učil cizí jazyk, ví, že rozumí mnovem víc, než co je sám schopen říci. Dříve se znaky psaly ručně, čímž si je člověk opravdu aktivně procvičoval. Dnes se pro psaní čínských textů používá počítače, které vám nabízí jednotlivé možnosti pro každou slabiku či slovo (pasivní znalost.) Tím se pochopitelně snižuje počet znaků, které je člověk schopen napsat takříkajíc „od ruky“ (aktivní znalost).
Osobně například se čtením textů nemám větší problém, i když se mi *stále* ještě nepovedlo, abych si přečetl noviny nebo časopis od začátku do konce a abych se při tom ani jednou nemusel dívat do slovníku na nějaké „nové znaky.“ Já se asi s nekonečnem neseznámím... ;-/ konec reklamy na překladatelské služby... :-)

No a jsme zpátky u toho tajemného čísla, označujícího počet znaků, které ovládám já nebo kdokoliv jiný. Čím je člověk v Číně déle, tím více si uvědomuje, jak vágní je často spojení mezi pojmy jako čínské a přesné. Číslovky se rozmazávají jako když se kapky tuše vpíjí do žíznivého papíru. Jestli chcete přesné informace, jednoznačnost, systém, normy, logiku, tak to jste na špatné adrese, to musíte nach www.němčina.cz.
Za druhé, je to trochu podobné jako otázka Kolik slov má angličtina a kolik jich ovládáte vy? Odpověď je jako z toho vtipu, A neřekne! Jednak si myslím, že to je od určité úrovně jedno. O dvěstě třista znaků víc nebo míň... Opravdu nemám představu, kolik znaků přes tu základní tisícovku bych tak mohl umět. Ani mě nenapadá nějaký způsob, jak to změřit - a hlavně mě nenapadá rozumný důvod, proč to dělat. Samozřejmě, když se zeptáte Číňanů, kolik umí znaků, vychrlí nějaké konkrétní rozmazané číslo: třitisícepětsetpadesátosum. Mám vždy chuť dodat, "a půl." :-) Většinou čím je člověk méně vzdělaný, tím nepřesnější a nesmyslnější ta cifra (rozuměj: jakákoliv cifra) od něj či od ní je.

Při učení se cizímu jazyku občas ve světlých chvílích, kdy rozum vyhrává nad testosteronem, padne otázka po užitečnosti, frekventovaností slovíček. Nikdo přece nechce ztrácet čas učením se něčeho, co třeba ani nikdy nevyužije. Z tohoto pohledu se jeví mnohem důležitější umět těch 1500-2000 nejfrekventovanějších znaků, nežli těch dalších 1500 - 2000 již méně frekventovaných znaků. Na jejich naučení spotřebujete minimálně stejně tolik času jako na těch prvních, ale těch prvních užijete v 80% textů, zatímco těch druhých už jen ve 20%. Nicméně, rozumovat můžeme jak chceme, ale "čtyři tisíce" zní prostě mnohem lépe než "dva tisíce" a za druhé, pod "čtyči tisíce" si každý něco představí. Kvantitu může snadno změřit a popsat i ten, kdo o tom nic neví. Zato cítit a prožít kvalitu je mnohem těžší. To platí o učení se jazykům stejně jako jinde. Asi i proto se Číňan nikdy neptá Jaké to bylo?, ale vždycky jen Kolik to stálo?

No ale to už jsme zase někde jinde. Pardon. Tuto kapitolku o počtech a číslech uzavřeme dvěmi zprávami z tisku:

Na základě výnosu šanghajské vlády budou muset šanghajští školáci od r. 2006 umět na konci 2. třídy třídy o 20% méně znaků." - Teď jich např. na konci první třídy musí umět 460, zatímco v budoucnu jen 364, na konci druhé třídy jich až doteď museli ovládat přes tisíc, teď jim 205 vyškrtli. Hergot fix, ale i tak - vemte si, co umí na konci první třídy napsat a přečíst české dítě - o tom mám teď docela přesnou představu! :-)

Pozn. red: nedávno (psáno v r. 2001, jak ten čas letí...) přetiskla česká média článek z New York Times o tom, jak Číňané "zapomínají znaky". Nejde o to, že by snad zapomínali číst - jedná se přesně o popisovanou aktivní znalost, schopnost znak napsat zpaměti, což je samozřejmě o něco těžší než ho jenom pasivně přečíst. Můžete si ho i s mými komentáři přečíst zde.

 


Znak zhong1, KONEC
K O N E C