signs

Štětec - nebo propiska?

Tri zeny
"Několik hvězd, to je souhvězdí. Několik ostrovů, to je souostroví. Několik žen - doplňte si sami!" (naše zeměpisářka Blažková)
Mimochodem, tenhle znak se dnes - bohužel - už píše trochu jinak, čte se jian a znamená "zákeřný, podlý; nevěra". Taky byl na obálce jedné Vieweghovy knížky. Asi si ji budu muset někdy přečíst.
Napsat čínské znaky musí být strašně těžké. Mohou se znaky psát propiskou?

Toto téma - stejně jako mnoho jiných témat - popsal známý jaderný fyzik Richard Feynman ve své knize různých příběhů ze života „Snad ti nedělají starost cizí názory" tak půvabně, že k tomu není co dodat...

Arlene si poslala pro knihu nazvanou Hláska a znak v čínštině. Byla to překrásná kniha - pořád ji ještě mám - s asi padesáti nádherně kaligraficky provedenými znaky a vysvětlivkami jako:“Potíže: tři ženy v domě.“ Arlene měla vhodný papír, štětce a tuš a cvičila se v kaligrafii. Taky si koupila čínský slovník, aby měla k dispozici dostatek dalších znaků.
Jednou, když jsem ji přišel navštívit, kreslila si zrovna nějaké znaky. Řekla si pro sebe:“Ne, to je špatně.“
A já, velký vědec, jsem na to řekl:“Co míníš slovem špatný? Je to jenom nějaká lidská konvence. Neexistuje na to žádný přírodní zákon, nařizující jak by měly znaky vypadat; můžeš si je nakreslit jak chceš.“
„Myslím tím, že je to umělecky špatně. Je to otázka rovnováhy, toho, jak to člověk cítí.“
„Jeden znak je stejně dobrý jako druhý,“ protestoval jsem.
„Tady máš," řekla a podala mi štětec. „Nakresli si jeden.“
Jeden jsem udělal a řekl jsem:“Moment. Nakreslím ještě jeden - tento je moc ... široký.“ (Přece jsem nemohl říci, že je špatný.)
„Jak víš, jak široké to má být?“
Došlo mi, co tím myslela. Aby znak vypadal dobře, musí se tah štětcem udělat specifickým způsobem. Estetická hlediska vyžadují formy, které neumím definovat. Jelikož to nebylo možné definovat, došel jsem k závěru, že na tom nic není. Ale z této zkušenosti jsem poznal, že na tom něco je - a to mě od té doby na umění fascinuje.

Deda kresli znaky ZHONG GUO
Oblíbená večerní zábava šanghajských důchodců. Stačí plechovka vody, štětec a dlaždice vyznačující klasický kaligrafický čtverec, do kterého se čínské znaky píší... Znaky Čína - napsané stejným stylem písma jako na bankovkách, vydaných Čínskou národní bankou
(Shanghai, říjen 2005)
Na tomto videu můžete vidět, jak taková práce se štětcem vypadá v reálu při psaní velkého nápisu:"Tradice a současnost." Má to tedy 1.5MB, ale myslím, že to stojí za to. (Stahnuto ze stránek Taiwanské kaligrafické společnosti.)

V té době mi sestra poslala pohlednici z Oberlinu, kde studovala techniku. Byla napsána tužkou malými čínskými znaky.
Joan je o devět let mladší než já a také studovala fyziku. Mít za staršího bratra mne bylo pro ni tvrdé. Stále hledala něco, co jsem neuměl. Tajně chodila na čínštinu.

Já jsem čínštinu nikdy neuměl, ale jestli jsem v něčem vynikal, tak to byla vytrvalost v luštění jakýchkoliv hádanek. Následující týden jsem vzal pohled od sestry do Albuquerque. Arlene mi ukázala, jak se ve slovníku vyhledávají znaky. Musíte začít na konci slovníku ve správné kategorii a spočítat počet tahů. Pak jdete do hlavní části slovníku. Zjistíte, že každý znak má několik možných významů a je potřeba spojit několik znaků, než pochopíte ten správný význam.

Trajektorie spicky stetce pri psani tahu
Pohyb špičky štětce
při vodorovném tahu


Velmi trpělivě jsem všechno rozluštil. Joan mi psala:“Dnes jsem se dobře bavila.“ Jedné větě jsem nerozuměl:“Včera jsme slavili Den stvoření hory.“ - zřejmě nějaká chyba. (Ukázalo se, že v Oberlinu mají jakýsi bláznivý podnik pojmenovaný Den stvoření hory. Přeložil jsem to tedy správně!)
Takže to byly obyčejné věci, které se dají na pohlednici očekávat. Pochopil jsem, že se mne Joan snaží překonat pohlednicí v čínštině.
Prošel jsem tu uměleckou knihu o čínských znacích tam a zpátky a vybral čtyři znaky, které se k sobě hodily. Pak jsem každý z nich nacvičoval pořád dokola. Měl jsem velký blok papíru a nakreslil každý padesátkrát, až se mi jeden povedl.
Postupně jsem udělal od každého znaku jeden dobrý exemplář a schoval jsem si je. Arlene je schválila. Slepili jsme ty čtyři papíry konci k sobě a vytvořili delší pruh. Pak jsme dali na každý konec malou lištu, aby se to dalo pověsit na zeď. Vyfotil jsem své mistrovské dílo fotoaparátem Nicka Metropolise, stočil je do ruličky, dal do tubusu a poslal Joan.
Joan dostala balíček. Rozvinula papír. Nemohla to přečíst. Vypadalo to, jako kdybych udělal na svitku čtyři znaky, jeden za druhým. Zanesla to svému učiteli. První, co řekl, bylo:“To je docela dobře napsáno. To jsi dělala ty?“ „No... ne. Co je tam napsáno?“
„Starší bratr také mluví.“
Jsem opravdu mizera - nikdy nenechám svou sestru zvítězit.

 



leden 2001: Tuhle knížku mimochodem intenzivně sháním, ale zatím jsem na ní nikde nenarazil. Pokud byste zjistili, že je někde k mání, určitě mi dejte vědět! Předem děkuji! :-)
únor 2004: Tož tuhle poznámku tu nechávám pouze z piety k původnímu textu z roku 2001. Mezitím znovu vyšla a já ji samozřejmě mám, stejně jako všechny ostatní Feynmanovy knížky! :-)))

Pozn. v lednu 2006 - kdybyste ji náhodou měl někdo tady v Číně...


 

Znak zhong1, KONEC
K O N E C

©Lukáš Havlíček, © SerpentiNet, www.cinstina.cz, 2000-2010