signs

Čínská jména

Jak se čínsky řekne a napíše moje jméno?

Chinese name stanek

Je libo čínské jméno? (Shanghai, únor 2006)

V této kapitole si můžete přečíst, jaké možnosti vám nabízí čínština pro překlad či přepis jména z latinky do čínských znaků. Čili jakým způsobem se dá české či slovenské jméno přepsat do čínštiny. Ti co mají o tuto službu zájem, se nás neustále, pořád znovu, dokolečka a zas a znova A JEŠTĚ JEDNOU a re a TUTY ptají na věci, na které by se neptali, kdyby si tuhle kapitolu nejdřív přečetli, pročež Lidé, čtěte! a teprve pak se přesuňte na komerční nabídku přepisu vašeho jména do čínských (japonských) znaků.

No a teď již ke jménům samotným. Ta jsou bytostně důležitá v každé kultuře. Potvrzují to mimochodem i nejnovější výzkumy křestních jmen úspěšných manažerů. I proto si dovolím tuhle kapitolku začít opět trochu oklikou, od samotného mistra Konga (Kchunga), čili po našem Konfucia. Ten propagoval tzv. nápravu jmen, jinými slovy, aby se každý choval tak, jak přísluší jeho funkci, postavení ve společnosti ("jménu"):

Vévoda ze státu Qi (Čchi) se zeptal Konfucia na politiku (vládu). Konfucius odpověděl:"Vládce vládne, ministr spravuje, otec se chová jako otec, syn jako syn." Vévoda pravil:"To je věru dokonalé! Vskutku, nebude-li vládce vládnout co pravý vládce, nebude-li ministr jednat co pravý ministr, nebude-li se otec chovat jako pravý otec a syn se nebude chovat jako pravý syn, zdaž budu nasycen i kdyby rýže bylo dostatek?" [5]
Pokud se vám zdá, že to jaksi s dnešní realitou nemá co dělat, tak si místo ministra doplňte soudce či policajta a místo zrnek rýže si představte třeba body z kuponových knížek...:-) (Tuhle větu z konce 90. let, tu tady můžeme klidně nechat, protože zatímco jsme o cca 12 let dál, tak vidíme, že ten Kong před těmi cca 2600 lety podstatu chování politiků, "správců země", ale KUREVSKY dobře odhad. Jinak se to nedá opravdu napsat! - červen 2011.) O tom, jak Číňané napravují moje čínské jméno, viz. konec této kapitoly.
No a po tomto úvodu se tedy pěkně po čínsku pojmenujeme.

Jak už bylo podrobně rozebráno v kapitole o možnostech zápisu cizích slov v čínštině, čínský znak je specifický v tom, že zachycuje význam i zvuk. Pro převod evropského vlastního jména do čínštiny se tak nabízí několik možností. Vaše jméno lze zapsat čistě foneticky („Petr“ jako Bite (Pí-tche), Peideer (Pej-te-er) apod.), lze ho přeložit („Holub“), anebo lze zkombinovat obojí - převede se do čínských slabik tak, aby alespoň přibližně znělo stejně, a přitom znaky vyjadřovaly jeho význam.
Právě v tuto chvíli - psáno 18.12.2000 - v kanceláři, kde píši tento text, sedí vojín Sniegon z Ostravy - „sníh“ se čínsky řekne xue (süe), a nabízenému smeči foneticko-sémantické hříčky bych s největší pravděpodobností neodolal.

Čínská vlastní jména jsou ovšem konstruována trochu jinak, jak je popsáno níže, a proto si můžete nechat vytvořit i čínské jméno, které nevypadá jako jméno cizince, čímž se z vás stane Číňan - nomen omen... :-) Z Petra Holuba by se tak stal třeba He Bite (Che Pi-tche).

Znak xue3 (süe) SNIH

Znak "sníh"
První znak je čínského jména vždy příjmení - znaky pro příjmení jsou ustálené, mezi nejčastější patří např. Li (Li) („Švestka“) nebo Wang (Wang) („Král“). Existují i příjmení skládající se ze dvou znaků, ale jsou řekněme „statisticky nezajímavá“. Zbylé jeden nebo dva znaky jsou obvykle vybírány profesionálem, kterým je někdy věštec, a jindy zase jen učitel, který ovládá dostatečně velké množství znaků a jejich asociací, které se vyvíjely tisíci lety používání znaků v básních a v klasických dílech. Dotyčný zkombinuje významy znaků tak, aby asociovaly pozitivní vlastnosti - chlapcům se tak například vybírají znaky, které znamenají sílu, zdraví, bohatství apod., dívkám zase znaky asociující krásu, květiny, vůně ...
Toho se využívá i v přepisech evropských jmen do čínštiny: „David“ se obvykle přepisuje znaky "da" a "wei", Dawei (Ta-wej) - v rámci fonetických možností čínštiny lze mluvit o téměř perfektní zvukové shodě s originálem - které znamenají „velký“ a „mocný“.
Číňané, zvláště ti, kteří žijí mimo ČLR (Taiwan, Hongkong, USA), si naopak vybírají ještě evropské křestní jméno, a používají ho při kontaktech s nečíňany spolu se svým příjmením, navíc v evropském pořadí: "Bruce Lee", „Viola Wang“. (Mimochodem, cítíte tam tu fialku? :-) Volba evropského jména je motivována jednak fonetickou podobností s čínským jménem (Dawei (Ta-wej) -> David), ale i významem znaků. Ve sborníku Transkripce čínštiny je uveden následující příklad: jméno Li Shan (Li Šan), kde znak shan je první znak ze slova shanhu (šan-chu), což čínsky znamená „(mořský) korál“. Dotyčný si zvolil dost výstřední anglické jméno „Coral Li“. ([6], str. 38)
Tady můžu s odstupem dvou let poznamenat dvě věci:
1/ pro netrénované nečínské ucho a jazyk jsou čínská křestní jména vyslovitelná a srozumitelná jen velmi obtížně. To je podle mého soukromého názoru vedle určité "módnosti" hlavním důvodem, že se tenhle praktický zvyk začíná pomalu šířit i v Číně samotné, a obzvláště mladší lidé mívají na latinkovém rubu (líci?:-) vizitky většinou křestní jméno evropské.
2/ I když, "evropské"... Jim to asi zní evropsky, ale občas to žádné skutečné jméno není. Ostatně, proč se nepodívat - můžu tu vzít namátkou balík vizitek a z dvaceti "křestních jmen" tu máme: Linda, Joseph, Charles, Vicki, dvakrát Eric, Nicole, Catherine, Roy, Sunny (mužské jméno), Mavie (ženské), Hank, James, Morgan (hm, zvláštní, ale je to holka), Frank, Sherri (asi je jasné, že tohle je "blondýna"...:-))), původní čínské Shu-hsun (taiwanec: v pinyinu by to bylo Shuxun, a v české transkripci Šu-sün, ostatně můžete se sami podívat do této tabulky), Ah-yung (nicméně v originále se dotyčný jmenuje Jiayong, Ťia-jung; "předpona" Ah - v pinyinu A, v české transkripci jakbysmet - u jmen se používá jako zdrobnělina ("Péťa") nebo při oslovování křestním jménem, což je v Číně kromě úzkého kruhu rodiny poměrně neobvyklé - například v kanceláři někomu mladšímu a níže postavenému můžou někteří kolegové říkat "A + kus jména". Takhle řečeno to zní děsně složitě, ale jakmile to dvakrát třikrát zaregistrujete v určité konkrétní situaci, je to docela jasné.) No a nakonec tu máme - Angelika promine - Jeffrey a opět původní čínské Hong.

Nelze asi očekávat, že by nový předseda KS Číny Hu Jintao (Chu Ťin-tchao) začal pro západní média vystupovat jako "Bruce Hu", nicméně mám takový neurčitý dojem, že jeden taiwanský premiér se v angličtině běžně psával či píše jako Viktor Sie - ale musel bych to někde ověřit a to se mi v tomhle pošmourném listopadovém dni nějak nechce. Takže je to bez záruky.

Vidíme tedy, že mezi čínskou a západní kulturní tradicí je v křestních jménech a jejich pojetí poměrně velký rozdíl. Evropané si ponechávají svoje křestní jméno po celý život, zatímco Číňané si ho během života mohou někdy i několikrát změnit, často na radu věštce nebo astrologa, který vybírá nové znaky „vhodné“ pro další životní etapu. Dnes se od tohoto zvyku z pochopitelných praktických důvodů poněkud ustupuje, ale v minulosti se jednalo o věc naprosto běžnou. Další rozdíl je na úrovni jazykové - v mně známých evropských jazycích jsou křestní jména zvláštní složkou slovní zásoby, která nemá žádný jiný význam. (Samozřejmě, že u jmen lze také vystopovat určité etymologické souvislosti, ale pro dnešní uživatele jazyka a jmen jsou tyto již dávno mrtvé.) V Číně je tomu prostě zase - trochu - jinak. :-)

A na konci kapitolky již tradiční lehce spekulativní úvaha na obecnější rovině. Z výše uvedeného by se mohlo dovozovat, že neměnné křestní jméno potvrzuje nebo zdůrazňuje individualitu jedince, zatímco důraz na příjmení, čili rodové jméno, zdůrazňuje rodový aspekt - „jsi členem klanu“.

Razitko s hadem

lu-kai-she-yin
"Lu-ká-š otiskl"
A zde slíbená historka.
Jak vidíte na pečeti vlevo, moje čínské jméno je fonetický přepis mého křestního jména třemi znaky: Lu kai she (lu-kchaj-še) (na pečetích se používá tradiční řazení do sloupců, zprava doleva). První znak je jméno starověkého státu Lu, ve kterém působil Konfucius (což je v čínském kontextu pozitivní, "kulturní" asociace), kai znamená "otevřít" a pro shi náš čínský lektor, pan Zhou (Čou), zvolil znak "báseň". Jak mi řeklo spousta Číňanů, "velmi hezké jméno".
Já jsem to v té době zas až tak posoudit nedovedl, a tak když jsem listoval slovníkem, padl můj krátkozrak na pěkný znak she (še) (což je velice podobná výslovnost, shi i she se nevyslovují "ši" a "še", jak by snad napovídala transkripce v pinyinu, obojí se blíží spíše samotnému "š") - "had".
Znak se mi líbil, a navíc tenkrát to byla doba, kdy se člověk rád choval trochu výstředně, a tohle mi přišlo jako docela dost výstřední. I zvolil jsem sobě she, nic zlého netu-she.
Od té doby kdykoliv se představuji, rozehraje se *POKAŽDÉ* následující scénka: pozdravím se s Číňanem, říkám mu své jméno, lu ("ó, to je hezký znak!"), kai ("hmmm, to je pěkné, kdopak vám...") she - "...vybíral... počkejte, říkal jste SHE, nebo SHI?"
- "Říkal jsem SHE jako H A D."
- Za následující výkřik by se většinou nemusela stydět žádná hysterka, hledající na stole ochranu před potkanem: "Had?????!!!!" (Speciálně dámy bývají tak spontánní, že mám někdy v té chvíli pocit, jako bych jim pod nohy hodil špatně naloženou kobru. Neporušitelná maska usměvavé čínské zdvořilosti je vmžiku dole): "To je ale hnusné jméno! To by si *žádný* Číňan nikdy do svého jména nezvolil!" (čímž mimochodem přichází o spoustu legrace, i když na druhou stranu, ta za to ukamenování asi nestojí. Viz mé oblíbené úsloví níže.)
Po počátečním šoku následuje zdvořilý pokus o "nápravu jmen":"Víš, my u nás v Číně hady nemáme moc rádi, to by si do jména n i k d o n i k d y nedal. To vypadá opravdu p ř í š e r n ě !" A ihned je mi velkoryse dána šance na polepšení dle čínského přísloví, hřebík, který vyčnívá, je potřeba zatlouct: "Hele, já ti vymyslím lepší jméno - co říkáš třeba takovému SHI, báseň...?"
Prostě ten hloupý Evropan něco nepochopil, a my mu to "vysvětlíme", my ho "navedeme na správnou cestu" (to jest ta, jak to dělají všichni ostatní, to jest my). Typický asijský přístup - že by třeba mohl mít Evropan, jakkoliv hloupý, právo na svůj názor, jakkoliv pomýlený, to je ani nenapadne.

Znak shi2, KÁMEN
Kámen

Představte si ovšem ten vytrvalý a nekompromisní tlak, že vám několik set lidí poté, co jim řeknete, že máte ve jméně jako zvuk Š právě tohle jedno Š *pokaždé* řekne, že máte p ř í í í í í š e r n é jméno a začne vám cosi vysvětlovat. Došlo to až tak daleko, že pokud pro někoho tlumočím a musím reprezentovat na určité úrovni, nebo pokud jednoduše nemám náladu na konflikty a zbytečná vysvětlování, která nezmění názor ani jedné strany, tak to probíhá následovně: "... říkal jste SHI nebo SHE?" "Říkal jsem ...ehm ... říkal jsem SHI ...SHI jako shitou (š'-tchou), kámen"... :-) (Jaká že je na to reakce, v porovnání s hadem? No hádejte - přece "velmi hezké jméno"... :-))))
Jinými slovy - mě je to vcelku jedno, mě se ten znak líbí a že se nelíbí Číňanům.... Jejich boj. Nejzajímavější na celé věci je ovšem skutečnost, že jsem se za sedm osm let, co tento znak ve jméně používám, nesetkal ani s jediným Číňanem, který by zareagoval tak nějak neutrálně! Naposledy o víkendu jsem v kině narazil na kohosi z místní taiwanské komunity a ta paní, se kterou jsem se potkal jen jednou kdysi velmi dávno, se zasmála: "Ty jsi Lu-kai-she, viď? Tvoje jméno se nedá zapomenout!"

 

Tož tenhle text tu už je také nějaký pátek, a já jsem mezitím došel k poznání, že ten problém s hadem ve jméně není vůbec jejich, ale naopak velmi můj boj, a hada jsem dávno nahradil zmíněným kamenem. A musím se přiznat, že v poslední době dokonce přemýšlím, jestli i ta tvrdost kamene je zrovna ta správná vlastnost, kterou by člověk měl svým jménem demonstrovat... Takže uvidíme. Za několik let k tomu tady zase něco napíšu. :-) (červen 2011)

 


Znak zhong1, KONEC
K O N E C

©Lukáš Havlíček, © SerpentiNet, 2000-2010