signs

Jak se přepisují cizí slova do čínštiny?

Jak se zapisují slova přejatá z cizích jazyků čínskými znaky?
Coca-cola cinskymi znaky
Neonový nápis: ve znacích ka ma (karma) yu jia (jóga) guan3 (sál, centrum) (Shanghai, únor 2006)

Ani tak sebestředný, do sebe zahleděný národ, jakým Číňané dle mého názoru jsou, (ono ostatně takové jsou asi všechny národy, ale to sem taky nepatří) se nemohl vyhnout kontaktu s jinými kulturami, a spolu s přejímáním jejich hmotných i nehmotných výdobytků tak docházelo a dochází i k přebírání slov z cizích jazyků. Čínské znaky jsou specifické tím, že zaznamenávají jak ZVUK (tj. jeden znak odpovídá jedné slabice), tak i VÝZNAM (většina znaků je jedna významová jednotka – v případě jednoslabičných slov splývá se slovem, u víceslabičných slov jsou jednotlivé znaky jeho "kořeny", lingvisté by řekli "morfémy"),(podrobnější popis viz. kap. 2)

Takže pro převod cizích slov (případně i vašich jmen) do čínštiny se nabízí následující tři možnosti a jejich kombinace:

a) Číňané mohou ponechat cizí slovo v latince a tak je psát i v textu. Proč to dělají opravdu jen velmi vyjímečně? Problém je skutečnost, že většina běžných Číňanů, obzvláště těch, kteří mají pouze základní vzdělání, latinku neovládá – většina Číňanů neumí latinkou napsat ani svoje vlastní jméno. Ale není to pouze problém vrstev se slabším vzděláním - lze zmínit třeba moderní Taiwance, se kterými jsem měl možnost přijít do styku. Na nich a jejich čínsky psaných emailech je vidět, že i ti, kteří ovládají cizí jazyky, tudíž s latinkou nemají nejmenší problém a mluvenou řeč až překvapivě hojně prokládají anglickými slovíčky (podobně jako generace jejich dědů a babiček utrousí v důsledku padesátileté japonské okupace ostrova občas něco japonského), se v textu psaném čínskými znaky latince vyhýbají.
Ačkoliv je tedy tato možnost velmi ekonomická, jak vynikne při popisu dalších možných způsobů přepisu, používá se spíše jen v krajní nouzi, jako jsou zkratky („Intel-386“), některé názvy či jména apod. Ale i ta se povětšinou přepisují následovně:

b) lze vzít zvukovou podobu slova, najít čínské znaky s obdobnou výslovností a těmi ji zapsat - viz nahoře téměř fonetický přepis Coca-Coly, "kekou kele". Tento postup má dvě nevýhody, a to nevýhody zcela zásadní povahy.

Za prvé, čínština je co do množství slabik velice chudým jazykem - pokud se zanedbají tóny, které pro tento účel nejsou podstatné, existuje v čínštině přibližně pouze 480 slabik (v angličtině jich naproti tomu existuje okolo 7.000 a v češtině ještě mnohem víc!) (Pokud byste někdo někde narazil na konkrétní číslo pro češtinu, URČITĚ mi pošlete odkaz!) Ani mnohé hlásky, obvyklé v cizích jazycích, v čínštině vůbec nenajdete.

Nekolik znaku ZI
Několik znaků zi (c') na ukázku
Za druhé, fonetická skladba čínštiny neumožňuje souhláskové shluky - tj. dvě a více souhlásek stojících vedle sebe bez toho, aby mezi nimi byla samohláska. Taková „ZMRZLINA“ se tedy musí nejdříve foneticky naporcovat na existující čínské slabiky, třeba takto (možností je samozřejmě více - což situaci neulehčuje, spíše naopak): zi-mu-er-zi-li-na (c'-mu-er-c'-li-na), a pro každou slabiku se pak použije jeden čínský znak. Zatímco na písmeno Z stačí jediný jen trochu zalomenější švih pera, je jasné, že na zapsání kteréhokoliv ze znaků, které se čtou zi (c'), spotřebujete neporovnatelně vyšší množství energie a času: viz. obr.
Koumavá mysl by se zde opět mohla přihlásit o slovo: pokud se Číňané nějak nedohodnou, je ještě ke všemu možné, že si z nabízené pestré škály homofonních znaků zi (c') každý vyberou jiný znak. Navíc ani uvedené naporcování není jediné možné - můžeme si to vzdáleně přiblížit na českých variantách slova „puzzle“, které existuje ve formách „pazl“, „puzle“, „pucle“ nebo (můj osobní favorit :-) „puclíky“. V praxi pak nezbývá hráčům nic jiného, než se pohádat, čí hra je lepší, anebo se dohodnout, že „pazl“ i „pucle“ je jedno a totéž. Tento problém se postupně řeší časem tím, jak je slovo používáno a jak se rozšiřuje jeho obecná znalost - nakonec většinou nějaká varianta "fonetického naporcování" převládne.

Koumavou mysl by dále mohlo napadnout, že by bylo možné ušetřit si spoustu práce tím, že by se pro každou jednotlivou slabiku vybral ten nejjednodušší možný znak, a ten by se pak mohl používat ve fonetických přepisech cizích slov. Ačkoliv se jedná o praktický návrh, který dokonce zavání vytvořením jakési pomyslné fonetické abecedy, což je jak známo z dějin velice chvályhodný vynález, koumavou mysl nepotěšíme ani v tomto bodě. Je jenom několik znaků, které se používají výhradně pro foetické přepisy cizích slov. Ono více než miliardě lidí roztroušených po Číně a celém světě lze jen těžko naordinovat shora nějaké systematické řešení, všechny procesy probíhají živelně, což ale na druhou stranu znamená i „přirozenou cestou“.

A jsme u třetí, nejběžnější možnosti, která maximálně využívá možností tak mocného nástroje, který ve svém specifickém propojení významu, zvuku a grafiky ztělesňují čínské znaky. Zároveň, jako každý překlad, nabízí tato možnost i určitou hravost. Třetí možností je totiž přeložení celkového významu slova anebo jeho jednotlivých částí: vznikají tak půvabné kalky jako například „ohnivý vůz“ pro „vlak“, "hlava ohnivého vozu" pro "lokomotivu", „elektrický mozek“ pro počítač apod.
Pokud si navíc ještě uživatelé těchto slov dají trochu práce, mohou využit vysoký stupeň homofonie čínských znaků (tzn. že jedna a táž slabika se zapisuje mnoha různými znaky, jejichž významy se navzájem liší). Výsledkem je potom čínské slovo, které se alespoň vzdáleně zvukově podobá originálu, a přitom ještě významy znaků, kterými je zapisováno, dávají ve svém součtu opět přibližný význam cizího slova: „laser“ složený ze znaků „hrom“ (asociuje blesk) a „paprsek“, vyslovovaných „lei-š´“; "gen" (v anglické výslovnosti "džín") se přepisuje jiyin (ťi-jin), "základní faktor" apod. Paradoxně nejvíc je tento princip používán u obchodních značek: výše uvedená Coca Cola se tak zapíše čtyřmi znaky, které lze přeložit jako „dobré k pití“, kekoukele (kche-kchou-kche-le). Už si tu historku přesně nepamatuji, nicméně někdy ve dvacátých letech vyhlásila firma Coca-cola soutěž na čínskou verzi své značky. Autorem vítězného návrhu byl jakýsi stařík ze Šanghaje, který získal odměnou několik set dolarů - na tehdejší poměry (nejen ty čínské) závratná částka. Vzhledem k tomu, že dnes průměrně každý Číňan vypije něco kolem 5 litrů Coca-coly ročně - a spotřeba stále stoupá - měl možná spíše chtít nějaké promile z obratu...:-)

Znaky na tzv. dracich kostech
Třeba firma Oracle, "věštba": čínsky se jmenuje Jiaguwen, což je terminus technicus pro nejstarší styl písma, dochovaný na věštebných kostech. Ty se nahřály nad ohněm až popraskaly, šaman se nalokal prosné kořalky a z tvaru a množství prasklin usoudil, co se má v budoucnu stát. Tuto věštbu (a později také to, do jaké míry se splnila nebo nesplnila), vyryl podél prasklin.

 

Paradoxní je to, že právě u obchodních značek, kde se klade největší důraz na věrnost originálu, na to, aby jméno mělo "dobrý zvuk", je v případě čínštiny zvuková podoba evidentně až na druhém místě! Z toho vyplývá, že Číňan vnímá na prvním místě význam znaku, a teprve až pak jeho zvukovou podobu.

Poslední variantou je kombinace výše uvedených možností. Už v kapitole o struktuře čínských znaků bylo řečeno, že většinu jich lze rozdělit na dvě části: jedna, která naznačuje význam znaku (tzv. radikál), a druhá, která naznačuje výslovnost ( fonetikum). S trochou nadsázky lze říci, že podobný princip se uplatnil i při přejímání cizích slov. Převzetí celého slova v jeho původní fonetické podobě bylo pro Číňany ze všech výše uvedených důvodů nepraktické a nepohodlné, proto ho foneticky převedou jen část, zatímco druhá část je plnovýznamový znak, který naznačuje, do jaké kategorie převzaté cizí slovo patří.

pivo Qingdao
"Tsingtao Beer"
(znaky qing dao pi jiu)

Pro Čechy obzvláště důležitý zástupce této kategorie je slovo pro „pivo“. Píše se dvěma znaky: první se čte pi2 (pchi) (pochází z "beer" ) a druhý jiu3 (ťiou) (znamená "alkohol") – „alkohol, který se řekne tak nějak jako pchí“.

No koumavou mysl už vůbec nepřekvapuje, že se Číňanům nechce využívat první dvě varianty, pokud čínské znaky disponují takovými možnostmi. Je také vidět odlišný přístup ke vnímání písma a co vlastně zachycuje: pro nás písmo zachycuje zvuk, a pro Číňany je zase přirozené, že písmem je zachycen spíše význam. I z tohoto důvodu vychází varianta překladu jako nejpřirozenější.

Zábavnou variantou tohoto problému je pro cizince přepis jejich jmen do čínštiny.


Znak zhong1, KONEC
K O N E C

©Lukáš Havlíček, © SerpentiNet, www.cinstina.cz, 2000-2010